NÁVOD FOTOGRAFOVÁNÍ

…pár lidí se mě ptalo: “ a jak se to dělá???“…tak pro přátele jsem připravil :

„Jednoduchý“ návod na „správné“ používání digitálního foťáku.

Podle Igora

A/ Základní nastavení

B/ Focení

C/ Zpracování

A/ Základní nastavení

Někdy se vyplatí přečíst si návod a zkusit některé věci pochopit …no a co v návodu možná není:

1/ rozlišení – velikost fotek

Pro běžné použití a tisk nastavím určitě to největší možné ( L ), při pozdějším zpracování se budou hodit data např. pro výřez a jiné digitální úpravy.

Já ale ještě raději nastavím RAW (říká se digitální negativ) – výhoda spočívá v uchování surových dat bez zpracování foťákem (nějakou kompresí přicházím o data), při pozdějším zpracování, které je ovšem nutné (a to je drobná nevýhoda) můžu daleko lépe ovlivnit konečný výsledek.

Obvykle jde nastavit focení do RAW a zároveň do jpg, takže i tato možnost je ke zvážení ( může někdy ušetřit čas při zpracování, ale zabírá to místo na kartě).

Z jpg se nedá udělat kvalitní tiff, který je potřebný pro ten nejkvalitnější tisk velkých fotek (od A3 větší) – i proto RAW.

Pro účely web a emailu – a pouze pro tyto účely!… když vím, že pošlu fotku emailem a pak vymažu, tak z důvodu velikosti nastavím nejmenší možné rozlišení a velikost (S).

2/ citlivost ISO

Čím vyšší číslo (800,1600,3200) – tím větší citlivost = focení za slabého světla = ale zvýšení šumu až na téměř nepoužitelnou hranici …i když výrobce bude tvrdit, že to je v pořádku!

(nezapomenout vrátit vždy, jakmile to jen trochu jde, ISO na co nejnižší hodnoty!)

Pro běžné focení se snažím VŽDY nastavit co nejmenší číslo (80,100,200)! Fotky jsou pak krásné bez šumu.

3/ nastavení P automatika, Tv priorita času, M manuál atd…

Auto = plná automatika (nepoužívám)

P= kreativní automatika – se zachováním pokročilejších funkcí ( téměř nepoužívám), ale dá se.

Tv = priorita času. Používám nejčastěji!

Jak? Čas volím podle scény ( při každé další fotce s tím musím hýbat) ale clonu mi foťák nastaví sám – automaticky. Proč a jak?

a) krátké časy (vysoká čísla)

– já nebo scéna se pohybuju…dám rychlejší čas ( 250, 500, 1250…) ISO 80,100

-To samé, když fotím něco v dálce s teleobjektivem ( 500 )

b) delší časy (malá čísla)

– Při horším světle ( v místnosti, večer… 40,60,80) …a zároveň ISO 200, 400.

– Scéna je sice v pohybu, ale já chci pohyb vyjádřit např. rozmáznutím…

příklad: sleduji foťákem jedoucí auto a mám nastaveno čas 60, a když se zadaří, tak auto je ostré a okolí je mázlé – divák hned ví, že auto jelo! Podobně jako běžící chlap, kůň, letící pták atd.

Říká se, že v ruce jde udržet čas 60, když se hodně soustředím, tak udržím i 40. U teleobjektivu to má souvislost s ohniskovou vzdáleností – úhlová rychlost a tak ( 200mm = 200setina, 400mm=400setina). Jinak na stativ!

A ještě jeden námět k přemýšlení: malé clonové číslo ( 2,8; 3,2; ) + dlouhý objektiv = malá hloubka ostrosti. Velmi kreativní např. při focení detailů, portrétů atd. Obličej je ostrý a přitom rušivé pozadí je tak nějak rozmazané. Pozor ale, někdy může hloubka ostrosti vyjít jenom na pár centimetrů (hlavně u zrcadlovek a při makru), tak si musím dát bacha na to, kam ostřím (nastavím si středový ostřící bod?)

Poznámka: u osoby ( zvířete) musí být nutně zaostřeno na oči! – jinak je to na vyhození.

Velké clonové číslo (6,3…) + širokoúhlý objektiv = velká hloubka ostrosti. Hodí se při focení skupiny osob, krajiny, reportáž atd. (fotky jsou krásně ostré, ale někdy jakoby bez nápadu …)

4) korekce AV ( +- 0-2) (neplést s Av- priorita clony)

Foťák se snaží nastavit vše tak, aby výsledná fotografie nabyla ani moc tmavá, ani moc světlá. To je OK. ..problém ovšem nastane, když je scéna opravu tmavá ( západ slunce, hromada uhlí), nebo je scéna opravdu světlá ( sníh, hodně bílých mraků, pole s kvetoucí řepkou…)

Pak tedy řeknu svému foťáku: fotím západ slunce, je to všechno tmavé, tak to tak nech! … a nastavím korekci AV do mínusu. No a … někomu už může být jasné…když fotím na sněhu, je to tedy obráceně…koriguju do plusu…a hurá! sníh je bílý!.

(a pak na to nesmím zapomenout …a vrátit nastavení do 0!)

B/ Focení

Buď fotím nějaké jednotlivosti…nebo budu svými fotkami vyprávět později nějaký příběh.

Abych mohl vyprávět příběh, fotím všechno, co se mi líbí, ale nezapomínám na to, že budu určitě potřebovat nějaké:

celky (krajina, loď z dálky, město, ulici…)

potom budu potřebovat nějaké polocelky (strom, kapitán za kormidlem, dům…)

a určitě musím mít i nějaké detaily! (kytičku, kapitánovy oči a fousy s fajfkou, vyřezávaný motiv na dveřích domu…)

Základní pravidlo dobré fotky je „pravidlo třetin“ nebo-li „zlatý ořez“.

Pohlednici rozdělím vertikálně i horizontálně na třetiny a ústřední motiv umístím do této třetiny.

Příklad 1: horizont moře dám do spodní třetiny, protože se mi líbí dramatické mraky nebo západ.

Příklad 2: osobu nedám jako kůl v plotě doprostřed, ale přibližně do levé nebo pravé třetiny ( podle toho, kam se dívá) – dívá se vpravo, tak mu tam nechám více prostoru! Zároveň osa očí je v horní třetině.

-Foťák držím oběma rukama, abych měl jistotu, že fotky nebudou mázlé.

-Soustředím se na kompozici . Např. překrývající se předměty nejsou to pravé…typicky postava a z hlavy jí roste strom nebo lampa – nepoužitelné!

-Fotím hodně, ale s rozmyslem. Karty jsou už dneska velké, ale toho času pak u PC – hrůza!

Blesk – někdy celkem problém …1/ obvykle nemá ten správný výkon, takže mi stejně všechno nedosvítí, 2/ dělá nehezké „tvrdé“stíny, 3/ někdy zcela zničí focenou atmosféru (noční město s osvětlením, zábava u ohně nebo na diskotéce, světlo v kostele).

Řešení je blesk zakázat…a přidat ISO – i za cenu většího šumu.

Tak jako tak při focení s bleskem obvykle posunu ISO na 200-400.

Někdy je fajn blesk naopak „přikázat“ ( v nastavení foťáku) při plném slunečním světle, protože vysvítí stíny od slunce nebo protisvětlo.

Hodně důležité je naučit se: 1/ namáčknout spoušť do poloviny (tím se zaostří ústřední motiv a zároveň se nastaví expoziční hodnoty ; 2/ překomponovat, tzn. posunout foťákem ústřední motiv na „zlatý ořez“ –pozor – spoušť držím stále v pozici namáčknutí do poloviny!; 3/ domáčku a tím vyfotím.

A pak je dobré si pamatovat, že pravidla jsou na to, aby se porušovala,… atraktivní věci – to se fotí samo, …a proč to nezkusit vyfotit nějak jinak, než všichni ostatní?… (jiný úhel pohledu, schválně foťák nahnu atd.)

Je to snadné. J

C/ Zpracování (myslím tím v PC)

Neexistuje digi foťák, ze kterého by rovnou vylezla ta správná fotka!

Používám Zoner Photo Studio a v tom udělám všechno (český, jednoduchý, vhodný pro archivaci i zpracování fotek), pro složitější práci při pak Photoshop ( to už je fakt profi a musí se to znát a je to příšerně drahý – ale hlavní výhoda je mnoho nedestruktivních funkcí a udělá se s tím fakt všechno – třeba i štíhlý IgorJ).

1) Nahraju kartu na disk na konkrétní místo (např.: D/ obrazky/ dovolena2010/ anglie/vsechny)

2) Vymažu všechny jednoznačně špatné

3) Hromadně všechny přejmenuju, abych se v tom později vyznal ( Anglie001, Anglie002 atd)

4) Udělám zálohu na další místo (cd, dvd, nejlépe externí harddisk- nebo obojí) – bez úprav!!!

5) Vymažu kartu a dám ji zpět do foťáku

6) Začnu vybírat fotky: nekompromisně mažu rozmazané (s těma fakt nejde nic udělat…to by tam musel být jedině atentát na prezidenta USA), pak ty dvě horší z těch tří, co jsem udělal „pro jistotu“ , pak ty, co vlastně nejsou tak hezké, jak jsem si původně myslel atd. Když fotím nějakou důležitou práci, tak z 50ti jsou fakt super 3-10 ks (technicky, kompozičně), na dovolené nebo s rodinkou z pěti set J kousků se dá vybrat tak 30-50…ty ostatní fakt nebudou nikoho zajímat (za měsíc ani mě )…takže buď vymazat, nebo uložit do nějaké podsložky ( a vymazat později)

7) Teď teprve začíná konkrétní práce na fotkách v tomto pořadí (ne jinak!):

a/ ořezy

b/ úrovně , křivky ( kontrast)

c/ barevnost

d/ odstranění šumu

e/ rámečky, texty…

f/ doostření podle skutečné tiskové potřeby

Ukládání do jpg nastaveno na kvalitu 100%, jinak přicházím o data a tím i kvalitu!

Ukládám pochopitelně do D/ obrazky/ dovolena2010/ anglie/ vyber

8) Udělám si další podsložku kterou obvykle nazvu „web“, kde si fotky zkopíruju a zmenším pro web a email ( velikost 800×800 při 72 DPI a dále pak konverze tak, aby datově nebyla fotka větší než 100kB) a rozešlu to všem svým známým

9) Celou hotovou práci si znovu uložím na cd, dvd, externí harddisk. (To první uložení v bodě 4. mělo ten důvod, že se mi mohl v době zpracování podělat PC a hlavně mnoho práce, co jsem dělal, bylo tzv. destruktivní, tj. nevratné ( to neplatí u RAW)… a co když se budu chtít přece jen k nějaké fotce vrátit za rok, jinak jí oříznout, nebo dokonce budou lepší programy na zpracování atd. ?

Mnoho činností jde udělat hromadně, tj. že vyberu třeba sto podobných fotek, řeknu, co na nich chci stejného udělat (např. 3 a 7) …a jdu na kafe.

Závěr: mám svojí bibli, která se jmenuje Mistrovství práce s DSLR od Romana Pihana. Skvěle napsaná odborná knížka která se i dobře čte (i já jsem zde většině věcí porozuměl). DSLR je sice digitální zrcadlovka, ale větší část textu se týká digitálů nebo focení všeobecně a věnuje mnoha (nebo snad všem?) praktickým radám a vysvětlením ve foto digitálním věku.

Celý text © Igor Janíček, kopírování třeba jen jeho částí pouze po předchozí dohodě!